| Asi mám urologický problém |
|
|
|
Milan, 35 let Je mi 35 let, jsem plný síly a plánů do budoucna. Mám zaměstnání, které mne baví, a s partnerkou mám celkem pohodový vztah. Necítím se být ve věku, kdy bych se měl o své tělo začít obávat či se začít ukazovat po lékařských ordinacích. Ani na to nemám při svém zaměstnání čas. Vzhledem k tomu, že si ze mne začali kolegové dělat v práci legraci, že chodím často na záchod jak nějaký „prostatik“, začal jsem se o své tělo bát a na internetu hledat nějaké informace, co to se mnou může být. Partnerce jsem se styděl cokoliv říci, ale vzhledem k tomu, že ještě spolu nežijeme ve společné domácnosti, nějak jsem to před ní dokázal utajit. Styděl jsem se i kamkoliv zavolat, a proto jsem objednání k lékaři řešil taky přes internet. Byl jsem velmi překvapen, jak rychle jsem byl objednán, a také tím, jak samotná návštěva u lékaře proběhla v pohodě. Lékař mě vyšetřil, položil mi cílené otázky ve vztahu k mým potížím, odebral mi krev. Rozhovor, kterého jsem se tolik bál, byl nakonec pro mne velice přínosný a maximálně mne uklidnil. Lékař riziko rakoviny vyloučil, dokonce ani nemám zvětšenou prostatu. Měl jsem jen slabší zánět močových cest, který po antibiotikách a ne přílíš chutném urologickém čaji za pár dní odezněl. Teď vím, že jsem se obával zbytečně. Kdybych věděl, jak diskrétně a odpovědně mne lékař vyšetří a vše mi vysvětlí, mohl jsem u něj být již před měsícem a ušetřit si spoustu bezesných nocí a planých obav. Je vám příběh pana Milana povědomý? Nevíte co dál?
|
||
|
| ||
Powered by !JoomlaComment 4.0alpha3 !joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved." |






