Léčba lokálně pokročilého karcinomu
Karcinom již není ohraničen na žlázu, prorůstá vně prostaty a může prorůstat do okolních orgánů. U malého rozsahu prorůstání lze provést operativní odstranění zbytnělé prostaty (radikální prostatektomii). Nejužívanější metodou léčby je pak kombinace hormonální léčby s následným ozářením. Hormonální léčba lokálně pokročilého karcinomu
Podstatou hormonální léčby lokálně pokročilého karcinomu je zabránění působení mužského pohlavního hormonu testosteronu na buňky prostaty. Toho lze docílit dvěma způsoby. Buď musí být sníženo množství testosteronu, který se k buňkám dostane, nebo musí být zamezeno jeho působení na tyto buňky (potlačení jeho účinku). Snížení hladiny testosteronu lze dosáhnout: - Chirurgicky – odstraněním varlat (orchiektomií), která testosteron produkují. Jedná se o jednu z nejspolehlivějších metod snížení hladiny testosteronu v prostatické tkáni, nicméně tato metoda je pacienty odmítána. Důvodem je především psychologický dopad mutilujícího a nezvratného výkonu.
- Medikamentózně – podáváním léků, které způsobí, že se v pohlavních žlázách přestane testosteron vytvářet. Látky, které mají tuto schopnost, se nazývají LHRH agonisté a LHRH antagonisté.
Princip působení LHRH agonistů
LHRH agonisté potlačují tvorbu luteinizačního hormonu – LH (tzv. gonadotropinu) v podvěsku mozkovém (hypofýze). Při nedostatku luteinizačního hormonu postupně dochází k zmenšování pohlavní žlázy a ztrátě její funkce, což má za následek pokles hladiny testosteronu. Princip působení LHRH antagonistů
LHRH antagonisté jsou látky, které brání vytváření gonadoliberinů v podvěsku mozkovém (hypofýze). Gonadoliberiny řídí funkci pohlavních žláz – vaječníků a varlat. Při nedostatku gonadoliberinů nedochází v pohlavních žlázách k tvorbě pohlavních hormonů. Hladina testosteronu tak v prostatě klesá a jeho účinek na tuto tkáň je minimální. Potlačení účinku testosteronu
Aby mohl testosteron působit na buňky prostaty, musí se na buňku nejdříve „přisát“ – navázat. K tomu jsou na každé buňce určena speciální místa – androgenní receptory. Pokud je ale tento receptor obsazený – blokovaný – nějakou jinou látkou, testosteron se nemůže na buňku navázat a jeho přítomnost nemá na buňky prostaty žádný vliv. Mezi látky blokující (po dobu 1–6 měsíců) účinek testosteronu a tím i jeho vliv na prostatickou tkáň patří tzv. antiandrogeny. Výhodou při použití těchto látek je oproti orchiektomii (odstranění varlat) menší psychická zátěž pacientů, nevýhodou pak to, že při použití určitého typu antiandrogenů (steroidních antiandrogenů) dochází ke snížení libida (chuti na sex) a erektilní funkce. V některých případech však lze aplikovat i androgeny nesteroidní, které na libido a erektilní funkce nemají negativní vliv. Alternativní možnosti hormonální léčby karcinomu prostaty
- Podávání látek (tzv. antiandrogenů) s cílem zmenšit velikost nádoru s následnou radioterapií nebo brachyterapií (ozařování z blízka), vložení radioaktivních zrn (radioizotopu jodu 125I, palladia 103Pd nebo zlata 198Au) přímo do prostaty. Zpět na článek "Léčba"
|
