Náhodné vyšetření mi zachránilo život

23.3.2017

Jakub Č., 55 let

O svoje zdraví celkem dbám, a tak když jsem navštívil svého praktika kvůli nějakému potvrzení, poprosil jsem ho, zda by mi neudělal komplexní prohlídku. Vyhověl mi, prohlédl mě, udělal EKG, všechno bylo v pořádku, ještě mě poslal do laboratoře na krevní testy. Když jsem se přišel zeptat na výsledky, oznámil mi, že skoro všechno je v normě, pouze bych se měl objednat na urologii. Nebylo mi sice jasné proč, ale poslechl jsem ho.

Urolog mě prohlédl, sáhl mi konečníkem na prostatu, udělal ultrazvuk - všechno v pořádku. Vysvětlil mi ale, že problém je v jednom z laboratorních výsledků - PSA, prostatického specifického antigenu. Má být menší než 4, ale já mám 8. Nemusí to znamenat nic, ale také to může být signál, že trpím rakovinou prostaty. To mě samozřejmě vyděsilo, takže jsem souhlasil se všemi dalšími vyšetřeními. Vlastně šlo pouze o jedno vyšetření. O biopsii prostaty - odebrání několika vzorků prostaty na vyšetření. Provádí se jehlou přes konečník a nemůžu tvrdit, že by šlo o něco příjemného. Ale dalo se to vydržet.

Horší bylo, že když jsem přišel za 14 dní na kontrolu, výsledek byl pozitivní. Ukázalo se, že trpím rakovinou prostaty. Samozřejmě mě to zdrtilo. Člověk začne bilancovat, počítat život na dny, plánovat, co by ještě měl před smrtí stihnout. Pan doktor mě však uklidnil, že zase tak rychle to snad nepůjde. Jednak se zdá, že ta rakovina je spíše v počátečním stadiu a kdybych ji neléčil, mohl bych s ní žít bez větších problémů možná i 10 let. Ale že se dá i vyléčit. I když samozřejmě ne vždycky.

Vzhledem k tomu, že bych tady byl rád víc než do 65, nepochyboval jsem o léčení a rozhodl jsem se pro operaci. K vyléčení prý může vést i ozáření, ale já raději chci, abych měl tu prostatu z těla pryč i s rakovinou. Navíc když se operace dobře podaří, je větší naděje na zachování pohlavní aktivity a na tom mi záleží, protože mám o dost mladší manželku.

Operaci mi provedli klasicky - řezem v podbřišku, pár dnů jsem byl na intenzivní péči. Domů mě pustili asi za týden. S močovou cévkou. Tu mi odstranili za další týden.

První půlrok jsem měl trochu potíže s udržením moči. Hlavně při kašli nebo zasmání pár kapek uteklo a musel jsem nosit vložku. Pak se to naštěstí srovnalo. Žena mě utěšovala, že se mnou nežije kvůli sexu a že mě bude mít ráda tak jako tak, ale znáte to, mužská ješitnost. I tohle dopadlo dobře. Nemám sice žádnou ejakulaci, ale dokážu uspokojit sebe i manželku. Poprvé se to podařilo už 3 měsíce po operaci. Za rok se náš milostný život vrátil skoro k normálu.

Dnes jsem 3 roky po operaci. Nemusel jsem na žádné ozařování nebo chemoterapii, ani žádné prášky neberu. Jen chodím každé 3 měsíce na kontroly. Kontrolují mi hlavně to PSA – mám skoro nulu a to znamená, že po rakovině není ani památky. Vypadá to, že na kontroly budu muset chodit až do konce života. Ale to je maličkost. Když jednou zažijete tak reálný strach o život, díváte se pak na spoustu věcí jinak a některé nepříjemnosti už nevadí tolik, kolik by vadily dříve.


Designed by Freepik

Vyhledat lékaře

Vyberte kraj