Podstoupil jsem operaci prostaty

30.3.2017

Petr D., 68 let

Jmenuji se Petr Dvořák, je mi 68 let a nyní jsem přesně rok po operaci prostaty. O problémech s prostatou jsem neměl nejmenší tušení. Je pravda, že jsem močil slabším proudem a v noci jsem musel párkrát na WC. Potížím jsem ale nepřikládal žádnou váhu. Prostě jsem je bral tak, že patří k věku, a nijak jsem se jimi nezabýval.

Všechno to pak přišlo najednou. Musel jsem na operaci s kyčelním kloubem. Ta proběhla bez komplikací — až na to, že po operaci jsem se nemohl vymočit. Říkali mi, že je to normální, že se to stává často a že to bude dobré. Dali mi přes močovou trubici cévku do měchýře, kterou pak moč odtékala.

Normálně je to asi nepříjemné, ale byl jsem tak otupělý léky po operaci, že jsem nic necítil. Když mi cévku za několik dní vyndali, zase jsem se nevymočil. Měchýř jsem měl napnutý k prasknutí, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, vytlačil jsem jen pár kapek. Hrozně to bolelo. Ani tentokrát mi cévkování nevadilo, protože to byla tak velká úleva, když moč začala vytékat, že si ten krátký moment zavádění cévky ani nepamatuji.

Propustili mě domů s cévkou a s pytlíkem a objednali mě na urologii. Tam mě doktor prohmatal, sáhnul konečníkem na prostatu, udělal ultrazvuk a nějaká laboratorní vyšetření. Napsal mi nějaké léky a za týden mi zase zkusil cévku odstranit. Odpoledne jsem k němu přišel na kontrolu, močit se mi nechtělo, ani to moc nebolelo, ale podle ultrazvuku jsem měl měchýř plný a musel jsem znovu dostat cévku. Opravdu, vyteklo z ní 600 ml moče.

Problém byl ve zvětšené prostatě. Zvětšená prý je jen středně, přesto mi odtok moče kompletně ucpala. Pan doktor říkal, že se obtíže tak náhle zhoršily asi narkózou a operační zátěží. Objednal mě na operaci v nemocnici. Předoperační vyšetření u svého praktika jsem měl v pořádku, nastoupil jsem tedy na TURP - transuretrální resekci prostaty, jak se to jmenuje odborně. Pacienti tomu říkají frézování. Prostata se po kouskách odstraní přístrojem přes močovou trubici. Dokonce jsem mohl celý zákrok sledovat v přímém přenosu v televizi. Neuspali mě totiž, dostal jsem jen injekci do zad, po které jsem měl znecitlivěnou dolní půlku těla.

Po operaci mě i nadále provázela moje stará známá, močová cévka. Tentokrát z ní tekla moč pěkně krvavá. Taky mi měchýř proplachovali nějakou tekutinou. Ráno již vypadala přijatelněji. Hlavní úkol, který jsem po operaci měl, bylo vypít co nejvíce vody. Během pár dní už moč v pytlíku vypadala celkem normálně. Operace příliš nebolela. Jenom močová trubice už těch cévek a operací přes ni vedených měla asi dost, což se projevovalo její nepříjemnou podrážděností. Za 3 dny cévku vyndali a sláva! Močil jsem zase sám. Po propuštění domů jsem byl šťastný, že zase močím, musím ale přiznat, že nejdřív močení nebylo nijak příjemné. Řezalo to, prohánělo mě to každých pár minut. Několikrát jsem ani nedoběhl. Svěrač si prý odvykl svírat a měchýř zase shromažďovat větší než malé množství moče. Občas se objevilo i trochu krve. Naštěstí se to začalo rychle zlepšovat.

Dnes, rok po operaci, jsem celkem spokojen, i když — není to úplně stoprocentní. Občas mi po domočení ještě ukápne pár kapek. Asi močím o trochu častěji. Určitě ale nemusím tlačit. Ani na sex jsem nemusel zapomenout, i když mě kamarádi strašili, že s tím teď bude konec. Jen při vyvrcholení ze mě nic nevystříkne. Prý se to vrací do měchýře. V každém případě, hlavně že močím a že nemusím mít cévku. Možná že kdybych své potíže s močením nepodceňoval a začal se léčit dřív, na operaci bych ani nemusel.

Vyhledat lékaře

Vyberte kraj