Karcinom prostaty

Základní popis

Jak vzniká karcinom prostaty?

Karcinom prostaty roste pomalu. Základem jeho vzniku je testosteron, androgen produkovaný Leydigovými buňkami varlete. Karcinom prostaty může tedy vzniknout u každého muže, který má aktivní produkci pohlavních hormonů, resp. testosteronu. Pouze jedinci, jimž byla odstraněna varlata před počátkem puberty, jsou od karcinomu prostaty uchráněni.

Diagnóza

Jak diagnostikovat karcinom prostaty?

Rizikem karcinomu prostaty je, že v prvopočátečních stadiích nevykazuje jasné klinické projevy. Jinými slovy, prevence je jediný účinný prostředek. Každý muž by měl pravidelně navštěvovat urologa. V případě, že se v rodině objevil karcinom prostaty u více než 2 mužů v jedné příbuzenské linii, je vhodné započít s kontrolami od 40 let věku. U ostatních mužů je doporučeno zahájit preventivní prohlídky od 50 let života minimálně jednou za dva roky do dovršení 60 let a poté jedenkrát ročně.

Přečtěte si další užitečné informace o diagnostice karcinomu prostaty.

Vyhledat lékaře

Vyberte kraj

Vyšetření

Většina vyšetření, která urolog provede, je zaměřena především na odhalení jiné nemoci, která by mohla za příznaky stát.

Základní vyšetření:

  • Vyšetření konečníkem - digitální rektální vyšetření (DRE)

    Toto nebolestivé vyšetření je součástí základního fyzikálního vyšetření a mělo by být prováděno pravidelně i v ordinaci praktického lékaře. Při karcinomu nacházíme dle rozsahu postižení nerovnosti na povrchu žlázy, její konzistence je tuhá až kamenná, nemusí být patrné ohraničení, někdy lékař hmatá splývající hrubou, tuhou tkáň. To je již karcinom velmi pokročilý. Dosti často, především u malých karcinomů a velké žlázy, je  palpační nález zcela v mezích normy. Je třeba dalších dovyšetření.
  • Ultrasonografie (USG)

    Jde o metodiku, která z velké části nahradila rentgenová vyšetření a zrychlila diagnostiku. Přínosem je použití transrektální sondy s  velkou rozlišovací schopností (TRUS – transrektální ultrasonografie), která dovoluje posoudit strukturu žlázy, její ohraničení od okolních tkání a stav semenných váčků. Sonografické techniky jsou zdokonalovány vytvářením trojrozměrného počítačového obrazu, který by měl umožnit prostorové hodnocení nálezů i efektu léčby.
  • Prostatický specifický antigen (PSA)

    Záchyt karcinomu v časných fázích růstu (karcinom lokalizovaný na žlázu) umožnilo běžné používání PSA. S věkem hodnoty PSA stoupají asi o 1 ng/ml za dekádu. Při pravidelném (obvykle ročním) sledování může pomoci i dynamika nárůstu hladiny PSA. Vzhledem k produkci PSA i normálním epitelem je brána v úvahu i  velikost prostaty měřená sonograficky. Vyšetření je prováděno u  mužů nad 50 let a jako hraniční hodnota je považována koncentrace 4 ng/ml.

Následná vyšetření:

  • Diagnostika kostního postižení (vzdálené metastázy)

    Karcinom prostaty nejčastěji metastazuje do kostí. Průkaz postižení skeletu při diagnóze karcinomu prostaty je  předpokladem správného určení rozsahu onemocnění, a tedy i  kvalifikovaného rozhodování o léčebném postupu.
  • Scintigrafie skeletu

    Běžně užívanou metodou je radioizotopové vyšetření – scintigrafie skeletu. Principem metody je aplikace zářiče vychytávaného v nádorovém ložisku a následně jeho odhalení (detekce) scintikamerou. Toto celotělové vyšetření je značně citlivé.
  • Biopsie prostaty (odběr vzorků tkáně)

    Mikroskopický průkaz karcinomu je jediným vyšetřením definitivně potvrzujícím diagnózu. Výkon se provádí cestou perineální (přes hráz) v lokální anestezii nebo transrektálně (přes konečník). Součástí biopsie je preventivní podání antibiotik a  vysazení léků, které ředí krev (např. Anopyrin či Warfarin).

Léčba

Jaké jsou možnosti léčby?

Léčba karcinomu prostaty je rozmanitá a závisí na rozsahu postižení v době diagnózy. Podle rozsahu nádor označujeme jako lokalizovaný na žlázu, lokálně pokročilý (prorůstající prostatou do okolí) nebo generalizovaný, resp. s metastázami.

Karcinom prostaty metastazuje s vysokou převahou do kostí, mnohem méně často nalézáme metastázy v játrech, výjimečně jinde (např. mozek, sval).

Při rozhodování o způsobu léčby bereme v úvahu pokročilost onemocnění a biologickou aktivitu nádoru, celkový stav pacienta, jeho věk i další choroby. Radikální prostatektomie bývá prováděna u nemocných, kde je předpoklad minimálně 10letého přežití (tzn. že pacienti nezemřou na jiné onemocnění, než je karcinom prostaty).

Komplexní informace o různých možnostech léčby karcinomu prostaty se dozvíte ZDE.

Druhy léčby:

Vychází zejména z rozsahu nádoru a stupně jeho vyzrálosti. Nejčastěji se u lokalizovaného karcinomu rozhodujeme pro radikální prostatektomii (RAPE), event. radioterapii (ozáření prostaty).

RAPE je chirurgický výkon, při kterém je odstraněna prostata se semennými váčky. V současné době se RAPE stále častěji provádí laparoskopicky. Někdy se zároveň provádí i lymfadenektomie, tj. odstranění mízních pánevních uzlin.

Mezi nejčastější pooperační komplikace patří poruchy erekce a do 10 % se vyskytuje inkontinence moči. Po výkonu by měl PSA klesnout na neměřitelné hodnoty, v praxi jsou ale hodnoty do 0,4 ng/ml přijatelné.

Po ozáření prostaty se objevují poruchy erekce asi u 40 % pacientů, může dojít k inkontinenci a nepříjemným zánětům močového měchýře a tlustého střeva.

Ozáření karcinomu je v dnešní době možné několika způsoby:
  • Při zevním ozáření konvenční technikou, dosud na většině pracovišť používanou, je na žlázu aplikováno 60–77 Gy. Vyšší dávky způsobují závažné radiační poškození sousedních orgánů (močového měchýře a konečníku).
  • Přesnějšího ozáření cílového orgánu dosahuje trojrozměrná konformní radioterapie (3D-CRT). Obecně je takto označována každá ozařovací technika, při níž je terapeutická dávka dopravena do trojrozměrného prostoru odpovídajícího nádoru.
  • Novější technikou je brachyterapie, při které jsou vpravovány desítky až stovky radioaktivních zrn (jod nebo palladium) přímo do žlázy za kontroly transrektální sonografií.

Karcinom již není ohraničen na žlázu, prorůstá vně prostaty a může prorůstat do okolních orgánů. U malého rozsahu prorůstání lze provést operativní odstranění zbytnělé prostaty (radikální prostatektomii). Nejužívanější metodou léčby je pak kombinace hormonální léčby s následným ozářením.

Ozáření karcinomu je v dnešní době možné několika způsoby:
  • Při zevním ozáření konvenční technikou, dosud na většině pracovišť používanou, je na žlázu aplikováno 60–77 Gy. Vyšší dávky způsobují závažné radiační poškození sousedních orgánů (močového měchýře a konečníku).
  • Přesnějšího ozáření cílového orgánu dosahuje trojrozměrná konformní radioterapie (3D-CRT). Obecně je takto označována každá ozařovací technika, při níž je terapeutická dávka dopravena do trojrozměrného prostoru odpovídajícího nádoru.
  • Novější technikou je brachyterapie, při které jsou vpravovány desítky až stovky radioaktivních zrn (jod nebo palladium) přímo do žlázy za kontroly transrektální sonografií.

Podstatou hormonální léčby lokálně pokročilého karcinomu je zabránění působení mužského pohlavního hormonu testosteronu na buňky prostaty. Toho lze docílit dvěma způsoby. Buď musí být sníženo testosteronu, který se k buňkám dostane, nebo musí být zamezeno jeho působení na tyto buňky (potlačení jeho účinku).

Snížení hladiny testosteronu lze dosáhnout:

  • Chirurgicky – odstraněním varlat (orchiektomií), která testosteron produkují. Jedná se o jednu z nejspolehlivějších metod snížení hladiny testosteronu v prostatické tkáni, nicméně tato metoda je pacienty odmítána. Důvodem je především psychologický dopad mutilujícího a nezvratného výkonu.
  • Medikamentózně – podáváním léků, které způsobí, že se v pohlavních žlázách přestane testosteron vytvářet. Látky, které mají tuto schopnost, se nazývají LHRH agonisté a LHRH antagonisté.

Princip působení LHRH agonistů
LHRH agonisté potlačují tvorbu luteinizačního hormonu – LH (tzv. gonadotropinu) v podvěsku mozkovém (hypofýze). Při nedostatku luteinizačního hormonu postupně dochází k zmenšování pohlavní žlázy a ztrátě její funkce, což má za následek pokles hladiny testosteronu.

Princip působení LHRH antagonistů
LHRH antagonisté jsou látky, které brání vytváření gonadoliberinů v podvěsku mozkovém (hypofýze). Gonadoliberiny řídí funkci pohlavních žláz – vaječníků a varlat. Při nedostatku gonadoliberinů nedochází v pohlavních žlázách k tvorbě pohlavních hormonů. Hladina testosteronu tak v prostatě klesá a jeho účinek na tuto tkáň je minimální.

Potlačení účinku testosteronu

Aby mohl testosteron působit na buňky prostaty, musí se na buňku nejdříve „přisát“ – navázat. K tomu jsou na každé buňce určena speciální místa – androgenní receptory. Pokud je ale tento receptor obsazený – blokovaný – nějakou jinou látkou, testosteron se nemůže na buňku navázat a jeho přítomnost nemá na buňky prostaty žádný vliv.

Mezi látky blokující (po dobu 1–6 měsíců) účinek testosteronu a tím i jeho vliv na prostatickou tkáň patří tzv. antiandrogeny. Výhodou při použití těchto látek je oproti orchiektomii (odstranění varlat) menší psychická zátěž pacientů, nevýhodou pak to, že při použití určitého typu antiandrogenů (steroidních antiandrogenů) dochází ke snížení libida (chuti na sex) a erektilní funkce. V některých případech však lze aplikovat i androgeny nesteroidní, které na libido a erektilní funkce nemají negativní vliv.

Alternativní možnosti hormonální léčby karcinomu prostaty

Podávání látek (tzv. antiandrogenů) s cílem zmenšit velikost nádoru s následnou radioterapií nebo brachyterapií (ozařování z blízka), vložení radioaktivních zrn (radioizotopu jodu 125I, palladia 103Pd nebo zlata 198Au) přímo do prostaty.

Metastazující karcinom má relativně nepříznivou prognózu s perspektivou přežití většinou do dvou let. Přestože primárně je nádorová buňka citlivá na androgeny, asi 15 % nádorů na hormonální manipulaci neodpovídá a citlivé karcinomy se během několika let stávají hormonálně nezávislé.

Bolestivé metastázy v dlouhých kostech jsou analgeticky cíleně ozařovány, postižení kostry ohrožuje nemocného patologickými frakturami či zborcením obratlových těl a následnými neurologickými problémy. Může pomoci chirurgické zpevnění kosti, ozáření nebo nitrožilní zavedení zářičů, podání bisfosfonátů (kyselina zoledronová).

Nedílnou součástí komplexní léčby pokročilého onemocnění je léčba bolesti.

Chemoterapie

Chemoterapie je indikována u pacientů s biologicky agresivním karcinomem prostaty nebo u pacientů, kde selhala hormonální léčba.

Udělejte si test a zjistěte, jak jste na tom.

Otestovat se

Může vám pomoct

Kegelovy cviky na prostatu

Kegelovy cviky jsou vhodné pro nejrůznější problémy a nemoci spojené nejen s častým močení. Věděli jste, že mezi ně patří i problémy s prostatou?

Zobrazit celý článek
Zdravý životní styl jako prevence zvětšené prostaty

Nejúčinnější prevencí před nemocemi prostaty je kastrace. Je však zcela pochopitelné, že je tento způsob ochrany pro většinu mužů nemyslitelný. Proto je lepší se zaměřit například na zdravý životní styl, který může fungovat dobře v mnoha ohledech.

Zobrazit celý článek
Co je to prostata?

Prostata je mužská přidatná pohlavní žláza s vlákny hladké svaloviny.

Zobrazit celý článek
Podstoupil jsem operaci prostaty

O problémech s prostatou jsem neměl nejmenší tušení.

Zobrazit celý článek