Karcinom prostaty

Základní popis

Jak vzniká karcinom prostaty?

Karcinom prostaty roste pomalu. Základem jeho vzniku je testosteron, androgen produkovaný Leydigovými buňkami varlete. Karcinom prostaty může tedy vzniknout u každého muže, který má aktivní produkci pohlavních hormonů, resp. testosteronu. Pouze jedinci, jimž byla odstraněna varlata před počátkem puberty, jsou od karcinomu prostaty uchráněni.

Diagnóza

Jak diagnostikovat karcinom prostaty?

Rizikem karcinomu prostaty je, že v prvopočátečních stadiích nevykazuje jasné klinické projevy. Jinými slovy, prevence je jediný účinný prostředek. Každý muž by měl pravidelně navštěvovat urologa. V případě, že se v rodině objevil karcinom prostaty u více než 2 mužů v jedné příbuzenské linii, je vhodné započít s kontrolami od 40 let věku. U ostatních mužů je doporučeno zahájit preventivní prohlídky od 50 let života minimálně jednou za dva roky do dovršení 60 let a poté jedenkrát ročně.

Přečtěte si další užitečné informace o diagnostice karcinomu prostaty.

Vyhledat lékaře

Vyberte kraj

Vyšetření

Většina vyšetření, která urolog provede, je zaměřena především na odhalení jiné nemoci, která by mohla za příznaky stát.

Základní vyšetření:

  • Vyšetření konečníkem - digitální rektální vyšetření (DRE)

    Toto nebolestivé vyšetření je součástí základního fyzikálního vyšetření a mělo by být prováděno pravidelně i v ordinaci praktického lékaře. Při karcinomu nacházíme dle rozsahu postižení nerovnosti na povrchu žlázy, její konzistence je tuhá až kamenná, nemusí být patrné ohraničení, někdy lékař hmatá splývající hrubou, tuhou tkáň. To je již karcinom velmi pokročilý. Dosti často, především u malých karcinomů a velké žlázy, je  palpační nález zcela v mezích normy. Je třeba dalších dovyšetření.
  • Ultrasonografie (USG)

    Jde o metodiku, která z velké části nahradila rentgenová vyšetření a zrychlila diagnostiku. Přínosem je použití transrektální sondy s  velkou rozlišovací schopností (TRUS – transrektální ultrasonografie), která dovoluje posoudit strukturu žlázy, její ohraničení od okolních tkání a stav semenných váčků. Sonografické techniky jsou zdokonalovány vytvářením trojrozměrného počítačového obrazu, který by měl umožnit prostorové hodnocení nálezů i efektu léčby.
  • Prostatický specifický antigen (PSA)

    Záchyt karcinomu v časných fázích růstu (karcinom lokalizovaný na žlázu) umožnilo běžné používání PSA. S věkem hodnoty PSA stoupají asi o 1 ng/ml za dekádu. Při pravidelném (obvykle ročním) sledování může pomoci i dynamika nárůstu hladiny PSA. Vzhledem k produkci PSA i normálním epitelem je brána v úvahu i  velikost prostaty měřená sonograficky. Vyšetření je prováděno u  mužů nad 50 let a jako hraniční hodnota je považována koncentrace 4 ng/ml.

Následná vyšetření:

  • Diagnostika kostního postižení (vzdálené metastázy)

    Karcinom prostaty nejčastěji metastazuje do kostí. Průkaz postižení skeletu při diagnóze karcinomu prostaty je  předpokladem správného určení rozsahu onemocnění, a tedy i  kvalifikovaného rozhodování o léčebném postupu.
  • Scintigrafie skeletu

    Běžně užívanou metodou je radioizotopové vyšetření – scintigrafie skeletu. Principem metody je aplikace zářiče vychytávaného v nádorovém ložisku a následně jeho odhalení (detekce) scintikamerou. Toto celotělové vyšetření je značně citlivé.
  • Biopsie prostaty (odběr vzorků tkáně)

    Mikroskopický průkaz karcinomu je jediným vyšetřením definitivně potvrzujícím diagnózu. Výkon se provádí cestou perineální (přes hráz) v lokální anestezii nebo transrektálně (přes konečník).

Léčba

Jaké jsou možnosti léčby?

Léčba karcinomu prostaty je rozmanitá a závisí na rozsahu postižení v době diagnózy. Podle rozsahu nádor označujeme jako lokalizovaný na žlázu, lokálně pokročilý (prorůstající prostatou do okolí) nebo generalizovaný, resp. s metastázami.

Karcinom prostaty metastazuje s vysokou převahou do kostí, mnohem méně často nalézáme metastázy v játrech, výjimečně jinde (např. mozek, sval).

Při rozhodování o způsobu léčby bereme v úvahu pokročilost onemocnění a biologickou aktivitu nádoru, celkový stav pacienta, jeho věk i další choroby. Radikální prostatektomie bývá prováděna u nemocných, kde je předpoklad minimálně 10letého přežití (tzn. že pacienti nezemřou na jiné onemocnění, než je karcinom prostaty).

Komplexní informace o různých možnostech léčby karcinomu prostaty se dozvíte ZDE.

Druhy léčby:

Vychází zejména z rozsahu nádoru a stupně jeho vyzrálosti. Nejčastěji se u lokalizovaného karcinomu rozhodujeme pro radikální prostatektomii (RAPE), event. radioterapii (ozáření prostaty).

RAPE je chirurgický výkon, při kterém je odstraněna prostata se semennými váčky. V současné době se RAPE stále častěji provádí laparoskopicky. Někdy se zároveň provádí i lymfadenektomie, tj. odstranění mízních pánevních uzlin.

Mezi nejčastější pooperační komplikace patří poruchy erekce a do 10 % se vyskytuje inkontinence moči. Po výkonu by měl PSA klesnout na neměřitelné hodnoty, v praxi jsou ale hodnoty do 0,4 ng/ml přijatelné.

Po ozáření prostaty se objevují poruchy erekce asi u 40 % pacientů, může dojít k inkontinenci a nepříjemným zánětům močového měchýře a tlustého střeva.

Ozáření karcinomu je v dnešní době možné několika způsoby:
  • Při zevním ozáření konvenční technikou, dosud na většině pracovišť používanou, je na žlázu aplikováno 60–77 Gy. Vyšší dávky způsobují závažné radiační poškození sousedních orgánů (močového měchýře a konečníku).
  • Přesnějšího ozáření cílového orgánu dosahuje trojrozměrná konformní radioterapie (3D-CRT). Obecně je takto označována každá ozařovací technika, při níž je terapeutická dávka dopravena do trojrozměrného prostoru odpovídajícího nádoru.
  • Novější technikou je brachyterapie, při které jsou vpravovány desítky až stovky radioaktivních zrn (jod nebo palladium) přímo do žlázy za kontroly transrektální sonografií.

Karcinom již není ohraničen na žlázu, prorůstá vně prostaty a může prorůstat do okolních orgánů. U malého rozsahu prorůstání lze provést operativní odstranění zbytnělé prostaty (radikální prostatektomii). Nejužívanější metodou léčby je pak kombinace hormonální léčby s následným ozářením.

Ozáření karcinomu je v dnešní době možné několika způsoby:
  • Při zevním ozáření konvenční technikou, dosud na většině pracovišť používanou, je na žlázu aplikováno 60–77 Gy. Vyšší dávky způsobují závažné radiační poškození sousedních orgánů (močového měchýře a konečníku).
  • Přesnějšího ozáření cílového orgánu dosahuje trojrozměrná konformní radioterapie (3D-CRT). Obecně je takto označována každá ozařovací technika, při níž je terapeutická dávka dopravena do trojrozměrného prostoru odpovídajícího nádoru.
  • Novější technikou je brachyterapie, při které jsou vpravovány desítky až stovky radioaktivních zrn (jod nebo palladium) přímo do žlázy za kontroly transrektální sonografií.

Podstatou hormonální léčby lokálně pokročilého karcinomu je zabránění působení mužského pohlavního hormonu testosteronu na buňky prostaty. Toho lze docílit dvěma způsoby. Buď musí být sníženo testosteronu, který se k buňkám dostane, nebo musí být zamezeno jeho působení na tyto buňky (potlačení jeho účinku).

Snížení hladiny testosteronu lze dosáhnout:

  • Chirurgicky – odstraněním varlat (orchiektomií), která testosteron produkují. Jedná se o jednu z nejspolehlivějších metod snížení hladiny testosteronu v prostatické tkáni, nicméně tato metoda je pacienty odmítána. Důvodem je především psychologický dopad mutilujícího a nezvratného výkonu.
  • Medikamentózně – podáváním léků, které způsobí, že se v pohlavních žlázách přestane testosteron vytvářet.

Metastazující karcinom má relativně nepříznivou prognózu s perspektivou přežití většinou do dvou let. Přestože primárně je nádorová buňka citlivá na androgeny, asi 15 % nádorů na hormonální manipulaci neodpovídá a citlivé karcinomy se během několika let stávají hormonálně nezávislé.

Bolestivé metastázy v dlouhých kostech jsou cíleně ozařovány, postižení kostry ohrožuje nemocného patologickými frakturami či zborcením obratlových těl a následnými neurologickými problémy.

Nedílnou součástí komplexní léčby pokročilého onemocnění je léčba bolesti.

Chemoterapie

Chemoterapie je indikována u pacientů s biologicky agresivním karcinomem prostaty nebo u pacientů, kde selhala hormonální léčba.

Udělejte si test a zjistěte, jak jste na tom.

Otestovat se

Může vám pomoct

Radikální prostatektomie

Jedná se o zákrok, jehož cílem je odstranění celé prostaty (včetně jejího pouzdra a semenných váčků) s úplným vyjmutím nádoru bez významných pooperačních komplikací a při zachování všech funkcí. V jakém případě lékaři přistupují k tomuto druhu operativního řešení a jaká jsou rizika? To vše se dozvíte v tomto článku.

Zobrazit celý článek
Varikokéla: Typicky mužské onemocnění

Varikokéla je onemocnění, které postihuje pouze muže, resp. mužská varlata. Lze jej přirovnat ke křečovým žilám, či hemeroidům, a v podstatě jde o zmnožení a rozšíření sítě žil v okolí chámovodu.

Zobrazit celý článek
Zvýšené riziko vzniku rakoviny prostaty po vasektomii

Vasektomie, tedy chirurgické přerušení chámovodu, je v posledních letech využívána také účelně jako mužská antikoncepce. S jejím rozšířením se také pojí diskuze o zvýšených rizicích vzniku rakoviny prostaty a varlat. Jsou tyto diskuze založené na pravdě?

Zobrazit celý článek
Dědičný gen zvyšující riziko rakoviny neohrožuje jen ženy

O tom, že se některá nádorová onemocnění mohou objevit v závislosti na genetické vybavenosti, a tudíž jsou dědičná, jsou vedeny diskuze už velmi dlouho. V některých případech vědci odhalili, o které geny jde. V posledních letech se velmi často diskutuje o mutaci genů BRCA1 a BRCA2 - a to hlavně v souvislosti s rakovinou prsu u žen (hereditární karcinom). O čem se tolik nemluví, je souvislost tohoto genu s rakovinou prostaty.

Zobrazit celý článek